Výpověď z nájmu pro více bytů nájemce stále platí.

Ani v době končící deregulace nájemného nelze považovat výpovědní důvod z důvodu vlastnictví dvou bytů za překonaný. Všichni pronajímatelé totiž nemají stejné postavení a ani všechny byty nejsou pronajímány za tržní nájemné. To se týká zejména obce jako pronajímatele. Ani v současných společenských poměrech stát totiž na bytovou politiku zcela nerezignoval.

Podle Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1802/2012

V předmětné věci dovolatel (žalobce) napadl rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1. V tomto rozsudku byla zamítnuta žalobcova žaloba na neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Žalobce dostal ze strany žalované, městské části Praha 10, výpověď z nájmu bytu s odkazem na ust. § 711 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (ve znění do 31. 10. 2011) – žalobce má totiž dva byty, které lze užívat k bydlení.

Žalobce, dovolatel, ve svém dovolání argumentoval tím, že jeho druhý byt postavený v roce 2007 nebyl určen k trvalému bydlení, ale jen k rekreaci, že ho ke dni dání výpovědi sice nikdo neužíval, ale po smrti matky v roce 2010 se do něj nastěhovala dcera s manželem. Namítal, že výpovědní důvod užívání dvou nebo více bytů (nájmů) je v současné době v naší právní úpravě nadbytečný, jde o „pozůstalost minulosti“ a je „také zrcadlem současné situace na trhu s byty“. Dovolatel dále poukazoval na to, že v návrhu nového občanského zákoníku již § 2262 nepočítá s vlastnictvím nebo nájmem dalšího bytu jako důvodem pro výpověď z nájmu bytu. Měl za to, že dosavadní judikatura setrvávající na extenzivním výkladu § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák., je v nově nastalých podmínkách při narovnávání regulovaného nájemného (zákon č. 107/2006 Sb.), a při trvalém převisu nabídky volných bytů, překonaná a v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, článkem I. bod 1. Dodatku protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 3, 5 a 8 zakotvující právo na pokojné užívání majetku, neboť i nájem bytu je třeba považovat za majetek. Za rozumný výklad ustanovení § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. považoval nikoliv gramatický, ale teleologický výklad tohoto ustanovení.

Nejvyšší soud ČR se k tomuto výkladu dovolatele nepřiklonil. Na jedné straně sice částečně souhlasil s dovolatelem v tom, že sloužil-li předmětný výpovědní důvod více bytů zejména k regulaci trhu s byty a zamezení zneužívání výhod regulovaného nájemného, je zřejmé, že s koncem regulace nájemného a obnovením trhu s byty se společenské poměry změnily a okolnost, že nájemce má dva byty, již nemusí být v rozporu se spravedlivým uspořádáním poměrů mezi pronajímatelem a nájemcem. Pronajme-li si tedy nájemce více bytů v místě s fungujícím trhem s byty a platí v nich neregulované nájemné, není rozumný důvod omezovat jeho smluvní svobodu, zejména když v takovém případě není vícenásobným nájmem nijak omezen ve svých právech ani pronajímatel. Ten dostává nájemné v čase a v místě obvyklé a neplní-li nájemce své povinnosti, může mu dát výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. a), b) obč. zák.

Na druhé straně nelze ani v době končící deregulace nájemného považovat výpovědní důvod dvou bytů za zcela překonaný. Nelze totiž přehlédnout, že všichni pronajímatelé nemají stejné postavení, a že ani všechny byty nejsou pronajímány za nájemné v místě a čase obvyklém. Výjimečné je zejména postavení obce jako pronajímatele. Ani v současných společenských poměrech stát na bytovou politiku zcela nerezignoval, jejím cílem je zejména vytváření vhodného právního, institucionálního a fiskálního prostředí pro aktivity všech aktérů na trhu s byty, neměl by překážet ekonomickému fungování trhu s byty, zároveň však musí činit podpůrné kroky zacílené na ty skupiny domácností, které se samy o své bydlení na trhu postarat nemohou.

Ani okolnost, že již byl schválen zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), v němž jsou výpovědní důvody upraveny jinak a výpovědní důvod více bytů se v jejich výčtu výslovně nenachází (srovnej § 2288), neznamená, že by se ustanovení § 711 odst. 2 písm. c) obč. zák. stalo obsoletním. NOZ, který ruší mj. i zákon č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), ještě nenabyl účinnosti (té by měl nabýt až k 1. 1. 2014) a jen proto, že se nacházíme v období legisvakance, nepozbývá tento výpovědní důvod svého významu.