Odpovědnost ubytovatele za vnesené a odložené věci

(Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1483/2016)

Nejvyšší soud publikoval v posledních dnech svůj názor na povahu věcí vnesených do ubytovacího zařízení. Konkrétně pak stanovil, že jízdní kola, která byla uložena v zamčené kůlně ubytovacího zařízení nejsou cennostmi, na které by se vztahovala dříve platná hranice 5000 Kč. Ačkoli tato hranice již byla novým občanským zákoníkem zrušena, je tento pohled Nejvyššího soudu významný pro obdobné případy v budoucnu, pokud by provozovatel ubytovacího zařízení argumentoval vysokou cenou odložené věci a domáhal se soudního snížení náhrady škody.

V případě šlo o situaci, kdy ubytovaná osoba uzamkla do dřevěné kůlny na horské chatě dvě jízdní kola, která byla následně odcizena neznámým pachatelem. S ohledem na to, že hodnota jízdních kol přesahovala 100 000 Kč, a ke škodě došlo ještě v roce 2013, tedy před účinností nového občanského zákoníku, odvolával se provozovatel horské chaty na nařízení vlády, kterým se tehdy stanovilo, že za cennosti, které nebyly provozovateli zvlášť svěřeny do opatrování odpovídá tento jen do výše 5 000 Kč.

Soudy však provozovateli (po odvolání a následném dovolání) za pravdu nedaly. Dřívější právní úprava uváděla jako předměty, kterých se týká omezení výše škody na 5 000 Kč jako „klenoty a jiné cennosti“, přičemž nestanovila žádné vodítko, jak termín „jiné cennosti“ definovat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u jízdního kola (a tedy lze předpokládat že ani u jiných sportovních potřeb vysoké hodnoty) se o cennosti de iure nejedná. Obrana provozovatele chaty, který chtěl výši škody omezit na 5 000 Kč tak nebyla úspěšná. Soud přitom použil předchozí judikaturu a odbornou literaturu, podle níž jsou cennostmi vkladní knížky, šeky, směnky, drahocenné kožichy, cenné starožitnosti, peníze sběratelské hodnoty, přístroje výjimečné hodnoty apod. Také přihlédl k tomu, že jízdní kola, jakkoli drahá, na chatě, kde bývají ubytováni sportovci a lidé tam jezdí za cykloturistikou nemohou být považována za zvláštní cennosti, které by bylo nutné zvlášť hlásit provozovateli.

Co to znamená pro dnešní právní úpravu? Dnes již termín cennosti de iure definovat nepotřebujeme, neboť omezení na částku 5 000 Kč v novém občanském zákoníku není. Místo toho platí omezení obecné  na veškerou škodu, a to tak, že hradí se jen škoda do výše stonásobku ceny ubytování za jeden den. Jinak však objektivní odpovědnost provozovatele přetrvává, to znamená, že pokud bude věc odložena na místě k tomu určeném (v pokoji, v místě, kam se mají odkládat sportovní potřeby – kolárna, lyžárna apod.) a ke škodě nedojde činností samotného poškozeného nebo osob s ním ubytovaných, případně vyšší mocí, pak je provozovatel odpovědný. Tuto jeho odpovědnost může soud snížit, avšak díky výše uvedenému judikátu ji nebude snižovat proto, že by drahé kolo nebo lyže či jiné sportovní náčiní bylo příliš drahé a mělo mu být zvlášť svěřeno jako cennost. V takovém případě je na místě odkázat právě na tento judikát a domáhat se náhrady škody v plné výši.