Výše výživného na dítě se určuje s ohledem na celkovou životní úroveň jeho rodičů, bez ohledu na to, zda rodiče své finanční prostředky vydělali, či získali z jiných zdrojů a bez ohledu na to, zda prostředky získali za jiným účelem, než je výživa dítěte. Bylo by zjevně nespravedlivé, pokud by například otec nezletilého dítěte užíval značné sumy peněz od relativně bohatých rodičů, a žil tak na poměrně vysoké životní úrovni, zatímco jeho dítě by se na této jeho životní úrovni nemohlo podílet jen proto, že peníze otce pochází z jiného zdroje než vlastní výdělečné činnosti.
Podle Nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4239/12 ze dne 10. 6. 2013
Ve věci se matka dítěte domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni (kterým bylo otci stanoveno výživné na 1 000 Kč měsíčně), a to pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy základního práva na spravedlivý proces.
Důvodem podle stěžovatelky je zejména to, že soud se nedostatečně zabýval majetkovými poměry otce.
Podle § 85 odst. 2 věty druhé zákona o rodině platí, že „Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.“. Podle § 96 odst. 1 zákona o rodině platí, že „Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“.
Ústavní soud ve věci vydal Nález, v němž lépe vymezil, co je míněno zákonným ustanovením, podle něhož se „dítě podílí na životní úrovni svých rodičů“. Ústavní soud zde vysvětlil, že obecné soudy mají při rozhodování o výši výživného na dítě přihlížet k celkové životní úrovni rodiče (v tomto případě otce), a to např. včetně darů, které dotyčný rodič dostává od svých rodičů. Bylo by zjevně nespravedlivé, pokud by – například – otec nezletilého dítěte užíval značné sumy peněz od relativně bohatých rodičů, a žil tak na poměrně vysoké životní úrovni, zatímco jeho dítě by se na této jeho životní úrovni nemohlo podílet jen proto, že peníze otce pochází z jiného zdroje než vlastní výdělečné činnosti. Je právem, nikoli povinností rodiče, přivést na svět své dítě. Pokud tak však učiní, musí si být vědom všech důsledků, tedy i toho, že své nezletilé dítě musí vyživovat, a to případně i s přihlédnutím k příjmům, které pocházejí od jeho rodičů jako dotace na jeho vlastní studium.
