Pokud obchodník nedostatečně informuje svého klienta o povaze a rizicích obchodu, vystavuje se nebezpečí, že smlouva s klientem nebude vůbec platně uzavřena a bude mu muset vrátit všechny finanční prostředky, které klient při obchodě prodělal. Zejména při uzavírání smluv po telefonu je nutné, aby obchodník zajistil, že klient všemu rozumí, je to starost obchodníka, který je na to klientem najatý, nikoli klienta samotného.
Klientovi České spořitelny vznikla ztráta z obchodování s komoditami, a to z toho důvodu, že jej Česká spořitelna jako obchodník na kapitálovém trhu nedostatečně informovala o povaze a rizicích obchodu. Klient prodělal při obchodu se surovou naftou celkem částku ve výši cca 7,6 milionu Kč. Jednalo se o obchod, který byl sjednán na celý rok, s tím, že každá měsíc (tj. celkem 12 x) došlo k provedení fiktivního obchodu s nákupem a prodejem celkem 100.000 litrů surové nafty.
Obchod, který měl klient v úmyslu s Českou spořitelnou uzavřít, spočíval v zajištění proti výkyvům ceny nafty, neboť klient byl provozovatelem autodopravy. Soud po důkladné analýze všech písemných dokumentů a telefonických rozhovorů mezi klientem a Českou spořitelnou dospěl k závěru, že Česká spořitelna povahu, podstatu a zejména trvání obchodu klientovi nevysvětlila dostatečně a navíc jej při jeho dotazech pracovník České spořitelny informoval zkresleně a někdy dokonce zcela opačně než měl. V okamžiku, kdy klient začal hned první měsíc provádění obchodu prodělávat, žádal spořitelnu o zastavení transakcí, nicméně se od svého obchodníka dozvěděl, že to není možné.
Podle České spořitelny v okamžiku, kdy bylo klientovi po telefonu sděleno, že transakce bude probíhat, „dokud se neprovede nebo dokud ji klient nezruší“, ve skutečnosti neznamenalo, že by bylo možné zrušit obchod, nýbrž že bylo možné zrušit pouze příkaz k provedení obchodu (tj. ke zrušení mohlo dojít pouze několik minut mezi položením telefonu a okamžikem, kdy pracovník banky zadal příkaz do systému).
Výše uvedené, a další jednání spořitelny pak soud nemohl označit za jednání v souladu se zákonem na o podnikání na kapitálovém trhu. Dlužno poznamenat, že Česká spořitelna v průběhu sporu argumentovala tím, že některá přísnější pravidla daná zákonem se na ni nevztahují, neboť obchod byl uzavřen ještě před jejich účinností. Jedním z takových pravidel, kterými se spořitelna necítila vázána, bylo mj. i pravidlo „jednat se zákazníkem za všech okolností čestně“.
Městský soud v Praze a následně také Vrchní soud v Praze tak uzavřel, že Česká spořitelna nedostála svým povinnostem daným zákonem o podnikání na kapitálovém trhu a že pro nedostatek vůle ze strany klienta nebyla předmětná smlouva s tímto klientem vůbec uzavřena. Z toho pak vyplynulo, že peníze, které klient České spořitelně zaplatil, tato přijala neoprávněně a byla nucena je klientovi vrátit.
