Správní orgány musí při postihování nelegální práce prokázat obviněnému naplnění následujících znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu. Odměna nepředstavuje samostatný definiční znak závislé práce, avšak pokud jedna osoba poskytne nebo přislíbí druhé za její činnost odměnu, jde o významnou skutečnost pro posouzení, zda mezi nimi existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti vyplývající z hospodářské závislosti zaměstnance na zaměstnavateli.
Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. února 2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013.
Inspektorát práce udělil ženě, která v době kontroly v prodejně textilu ve Znojmě obsluhovala zákazníky i kasírovala za prodané zboží peníze 15 tisícovou pokutu ve správním řízení o přestupku. Jednalo se o neteř majitelky prodejny. Majitelka provozovny uvedla, že nikoho nezaměstnává, že jí neteř pouze vypomáhá, když ona není na pracovišti.
Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce hájila tím, že nevykonávala závislou práci mimo pracovní poměr, jelikož nebyla ke své tetě ve vztahu podřízeném, neměla stanovenu pracovní dobu a nepobírala za svou výpomoc žádnou odměnu. S těmito argumenty však neuspěla. Žalobu podanou proti udělení pokuty zamítl posléze také Krajský soud v Brně.
Tento rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne (č. j. 41 A 42/2012 – 64) a stejně tak rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce (č. j. 2534/1.30/12/14.3) Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil státnímu úřadu inspekce práce k dalšímu řízení.
Pro rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně bylo pro Nejvyšší správní soud stěžejním definovat pojem závislá práce ve smyslu zákoníku práce. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že správní orgány musí při postihování nelegální práce prokázat obviněnému naplnění následujících znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu. Odměna nepředstavuje samostatný definiční znak závislé práce, avšak pokud jedna osoba poskytne nebo přislíbí druhé za její činnost odměnu, jde o významnou skutečnost pro posouzení, zda mezi nimi existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti vyplývající z hospodářské závislosti zaměstnance na zaměstnavateli.
Nejvyšší správní soud dále uvedl, že prokazování znaků jako je soustavnost či vztah podřízenosti vůči zaměstnavateli představuje v konkrétních případech pro inspektoráty práce velmi náročný úkol. Přesto na ně však nelze rezignovat a namísto odlišování různých činností jednu z nich prohlásit za neexistující – tedy tvrdit, že závislou prací je vlastně jakákoliv činnost, kterou jeden člověk vykonává pro druhého podle jeho požadavků. Není zkrátka a dobře možné v rámci boje proti nežádoucí praxi nelegálního zaměstnávání likvidovat běžný občanský život.