Smluvní pokuta v nájemním vztahu nesmí být nepřiměřená, jinak je neplatná. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána a k jejímu charakteru, včetně škody, která může nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 203/2014 ze dne 19. února 2014
Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu na nebytové prostory na dobu určitou. Po vypršení smlouvy uzavřeli další smlouvu o nájmu na téže nebytové prostory na dobu 10 let a dohodli si nájemné ve výši 210 000 Kč ročně s měsíčními splátkami a pro případ prodlení s placením nájemného, smluvní pokutu ve výši 1% z dlužné částky za každý den prodlení. Za poskytování služeb souvisejících s pronajatými prostorami, měl žalovaný hradit měsíční zálohy do patnáctého dne v měsíci s tím, že opožděné platby byly sankcionovány úrokem z prodlení ve výši 1 % z dlužné částky denně. Po 10 letech na základě dodatku k nájemní smlouvě změnily strany nájemní poměr na dobu neurčitou. Smluvní strany si změnily výši ročního nájemného na 285 329 Kč s tím, že měsíční splátka bude splatná vždy do 15. dne předchozího měsíce. V období od července do února následujícího roku platil žalovaný nájemné a služby s prodlením. Proto podal žalobce u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě žalobu na zaplacení 137 477,50 Kč.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě jako soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 105 753,- Kč z titulu smluvní pokuty a částku 2 244,50 Kč z titulu úroků z prodlení. Žalobu ohledně částky 21 380,- Kč zamítl, řízení ohledně požadavku na zaplacení částky 8 100,- Kč zastavil.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ujednání nájemní smlouvy, kde si strany sjednaly smluvní úrok ve výši 1 % dlužné částky za každý den prodlení s platbou, pokládal za souladné s dobrými mravy a tudíž nikoli za neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. účinného v době uzavření nájemní smlouvy. Názor odůvodnil konstatováním, že smluvní pokuta v této výši nikterak nepřekračovala účel spočívající v pohrůžce žalovanému majetkovou sankcí pro případ nesplnění zajištěné povinnosti a zároveň dostatečně zabezpečovala žalobce proti případné škodě, která mu mohla vznikat včasným nesplněním zajištěné povinnosti. Dále uvádí, že žalovaný vystupoval jako podnikající osoba, která si musela být vědomá rizika z daného jednání. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu.
V dovolacím řízení šlo o posouzení správnosti právního názoru, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřeně vysoká, a proto nemůže být podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy ujednání o smluvní pokutě obsažené v nájemní smlouvě absolutně neplatné. Dovoláním nebyla zpochybněna správnost právního názoru, že daný závazkový právní poměr je občanskoprávní povahy. Soud nemůže snížit sjednanou smluvní pokutu, může jenom posoudit, jestli ujednání o smluvní pokutě je platné nebo neplatné z důvodu jeho souladu či rozporu s dobrými mravy podle § 39 obč. zák.
V souvislosti s výší smluvní pokuty je také třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou výši. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečné vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána a k jejímu charakteru.
Jestliže však smluvní pokuta za porušení sjednané povinnosti dosahovala v projednávané věci čtyřnásobku dohodnutého nájemného, a to v situaci, kdy dovolatel v době předchozího nájemního vztahu neměl na nájemném žádný dluh, lze výši smluvní pokuty pokládat za přemrštěnou a tudíž z pohledu korektivu dobrých mravů neakceptovatelnou.
Dovolací soud z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.