(Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019)
Česká obchodní inspekce udělila pokutu ve výši 50 000 Kč podnikateli, který jako hoteliér odmítl ubytovat občany Ruské federace, kteří odmítli podepsat prohlášení odsuzující okupaci Krymského poloostrova. ČOI klasifikovala jednání podnikatele jako porušení § 6 zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v tehdy platném u účinném znění. Předmětné ustanovení uvádí, že „prodávající nesmí při prodeji výrobků nebo poskytování služeb spotřebitele diskriminovat“.
K žalobě podnikatele správní soudy snížily výši pokuty na 5 000 Kč. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Podnikatel proti rozhodnutí nejvyššího správního soudu podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud vyhodnotil jako oprávněnou a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.
Ústavní soud odůvodnil své rozhodnutí svobodou podnikání, zejména možností podnikatele odlišovat se při poskytování služeb od ostatních podnikatelů preferencí určitého typu zákazníků a dále tím, že i samotnému podnikateli by mělo jeho podnikání přinášet uspokojení a být pro něj smysluplné.
Důvodem pro který Ústavní soud ČR nespatřoval v jednání podnikatele diskriminaci bylo to, že státní příslušnost není v Listině základních práv a svobod mezi tzv. podezřelými důvody pro rozlišování mezi spotřebiteli, jako je národnost, pohlaví, rasa, náboženské vyznání apod. Ústavní soud se vymezil proti přístupu Nejvyššího správního soudu k podnikání na základě odkazu na literární postavu hostinského Palivce z Haškova Švejka („Host jako host, třebas Turek, pro nás živnostníky neplatí žádní politika.“) odkazem na Čapkova doktora Galéna z Bílé Nemoci, který odmítl vydat lék těm, kdo mohli ovlivnit další vedení války. Ústavní soud se ztotožnil s humanistickým odkazem, který Čapkův Galén reprezentoval s tím, že podnikatel v řešené věci se stejně jako tato literární postava rozhodl působit na ty osoby, které se mohou aktivně podílet na politice státu, který jedná protiprávně.
Ústavní soud dále konstatoval, že v tomto případě nejde o diskriminaci z nenávisti, neboť pro vyžadování podpisu měl podnikatel legitimní důvod, který nespočíval v tom, že by ruské hosty nenáviděl a z toho důvodu je hodlal diskriminovat na základě národnosti. Zároveň Ústavní soud uvedl, že je zcela na místě ponechat podnikateli právo odmítnout obsloužit hosta, se kterým podnikatel nechce být spojován, např. proto, že host je skinhead a podnikatel nechce být spojován s touto subkulturou.
Obecně se dá říci, že Ústavní soud svým rozhodnutím posunul chápání diskriminace blíže americkému právu, v němž lze odmítnout poskytnutí služby takřka komukoli a rozhodné je pouze to, zda důvodem odmítnutí služby nebyla nenávist (diskriminace). Legitimní důvod, jako např. preference podnikatele tak napříště diskriminací být nemůže.