Výklad slova „může“ v § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, musí naplňovat účel právní úpravy rozsudku pro zmeškání a respektovat procesní rovnost účastníků řízení; to mimo jiné znamená přihlédnout k těmto principům i v případě posouzení podmínek pro doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Soud proto nemusí vždy rozsudek pro zmeškání vydat.
Podle Rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl.ÚS 49/10
V předmětné věci byl navrhovatelem Okresní soud v Děčíně. Ten nařídil na den 8. 10. 2010 jednání, ke kterému předvolal žalovanou postupem pro doručování stanoveným § 45 a násl. občanského soudního řádu.
K jednání se však dostavila pouze strana žalobce. Žalovaná se bez jakékoliv omluvy k jednání nedostavila. Právní zástupce žalobce proto v souladu s § 153b odst. 1 o. s. ř. navrhl vydání rozsudku pro zmeškání (dále též „kontumační rozsudek“). Předvolání k jednání bylo žalované doručeno podle § 49 odst. 4 o. s. ř. (tedy tzv. náhradním doručením či doručením fikcí).
Okresní soud v Děčíně však rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť dospěl k závěru, že § 153b odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení zaručenou ústavním pořádkem České republiky. Hlavním argumentem navrhovatele je skutečnost, že rozsudek pro zmeškání lze vydat toliko ve prospěch žalobce, zatímco žalovaný této výsady nepožívá. To znamená, že pokud se za stejných podmínek k nařízenému jednání nedostaví žalobce, žalovaný soudu nemůže navrhnout vydání rozsudku pro zmeškání s tím, že tvrzení žalovaného obsažená v jeho vyjádření k žalobě (nebo přednesená při jednání) o skutkových okolnostech týkající se sporu by se pokládala za nesporná. Strana žalobce je tak procesně zvýhodněna, aniž by toto zvýhodnění bylo straně žalované v řízení jakkoliv kompenzováno.
Podle navrhovatele je aktuální úprava rozsudku pro zmeškání v rozporu s tradičním pojetím kontumačního rozsudku na našem území. Již zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní), znal institut kontumačního rozsudku, který však rovnost účastníků řízení respektoval, neboť kontumace hrozila oběma stranám.
Navrhovatel dále poukázal na rakouskou a německou úpravu rozsudku pro zmeškání. V Rakousku je stále účinný výše zmíněný civilní řád soudní z roku 1895, a to včetně úpravy rozsudku pro zmeškání. Úpravu zmeškání obou stran obsahuje i německý civilní řád procesní, který počítá jak se zmeškáním žalovaného, tak se zmeškáním žalobce. Nedoslaví-li se žalobce k jednání nebo nejedná-li ve věci, ač byl řádně předvolán, je jeho žaloba bez věcného přezkumu zamítnuta.
Ústavní soud nevyhověl navrhovateli, a to proto, že institut rozsudku pro zmeškání aplikují obecné soudy, přičemž je třeba vzít v úvahu jak formální předpoklady, tak materiální podmínky pro aplikaci institutu rozsudku pro zmeškání. Znevýhodnění žalovaného je podle Ústavního soudu v prvé řadě moderováno formálními podmínkami pro vydání rozsudku pro zmeškání, tj. přezkumem žalobcem uplatněných nároků soudem a možností dodatečné omluvy.
Nad rámec formálních podmínek pak Ústavní soud dodává, že rozsudek pro zmeškání přichází v úvahu toliko v jednodušších věcech; ve složitějších věcech je nutné provést přípravu jednání, u níž občanský soudní řád počítá nejen se sankcí pro případ nedostavení se žalovaného, ale i pro případ nedostavení se žalobce. Rovněž tato skutečnost tedy moderuje nerovnost mezi žalobcem a žalovaným při aplikaci rozsudku pro zmeškání.
Materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání potom vyplývají z použití slovesa „může“ v § 153b odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že „[z]mešká-li žalovaný … první jednání, které se ve věci konalo, … může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání“. To znamená, že soud při splnění formálních podmínek uvedených v § 153b o. s. ř. může, ale nemusí rozsudek pro zmeškání vydat. Obecné soudy tedy mají při používání rozsudku pro zmeškání určitou diskreci, jejímž cílem je mj. právě zabránit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (resp. zachovat rovnost jejich zbraní).
První a nejdůležitější materiální podmínkou kontumačního rozsudku je absence procesní aktivity žalovaného. Obecný soud tak rozsudek pro zmeškání nesmí vydat, pokud se na jednání nedostavil jinak procesně aktivní žalovaný. Jen tak je učiněno zásadě rovnosti účastníků řízení zadost. Funkcí kontumačního rozsudku není jakkoliv urychlit řízení, ale urychlit řízení za pomoci uplatnění skutkové domněnky, podle níž lze s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou považovat za pravdivá rozhodná skutková tvrzení procesní strany, jimž protistrana neodporovala, ač k tomu měla příležitost. Právě předchozí procesní aktivita žalovaného, jenž se nedostavil k prvnímu jednání, proto může v konkrétním případě uplatnění této skutkové domněnky vyloučit.
Druhá materiální podmínka spočívá v rozlišování mezi zmeškáním a pouhým zpožděním. Pokud se tedy žalovaný dostavil na jednání jen se zpožděním několika minut, není použití rozsudku pro zmeškání namístě.
Vycházeje ze všech uvedených skutečností, Ústavní soud návrh Okresního soudu v Děčíně zamítl a vymezil podmínky ústavně konformního výkladu posuzovaného ustanovení zákona.
