Jako advokáti se nemůžeme nevyjádřit ke stupňujícím se tlakům „veřejnosti“ na rozhodování soudů. Násilný vstup do soudní síně v průběhu jednání bez souhlasu předsedy senátu, k němuž došlo minulý týden, stejně jako „happening“, který se odehrával na chodbě Justičního areálu Na Míčánkách tento týden, vnímáme jako zásadní ohrožení nezávislosti soudu a vlády práva.
Zcela rozumíme tomu, že proti rozhodnutím soudů mohou mít lidé své výhrady, konečně sami je jako advokáti míváme velice často. Je také zcela pochopitelné, že v případě, že by ze strany státu docházelo ke zneužívání moci, jako se tomu děje v některých diktaturách, byla by tzv. „občanská neposlušnost“ na místě, neboť to bývá často jediný způsob, jak s institucionalizovaným bezprávím bojovat. To však není ani zdaleka případ České republiky. Ačkoli má naše demokracie své nedostatky (aktuálně jsme na 25. místě na světě, přičemž před námi je třeba Uruguay, Kostarika nebo Chile), je třeba překonávat tyto nedostatky a nikoli překonávat demokracii.
Základním kamenem každé demokracie je dělba moci ve státě tak, aby žádná její složka nezískala navrch nad ostatními. Moc zákonodárná, výkonná i soudní musí mít nástroje jak se vzájemně brzdit a vyvažovat. Tak byla konečně napsána i naše ústava z roku 1992. Nezávislost institucí, které tyto moci reprezentují je základním kamenem udržení demokratického zřízení. Historik Timothy Snyder ve své knize Tyranie – 20 lekcí z 20. století zdůrazňuje nutnost ochrany demokratických institucí:
“Instituce nám pomáhají zachovat slušnost – a zároveň potřebují, abychom my pomohli jim. Mluvit o našich institucích máš právo jen tehdy, pokud jednáš v jejich zájmu. Instituce se neubrání samy od sebe. Pokud se jim nedostává soustavné ochrany, zhroutí se jedna po druhé. Zvol si proto instituci, na které ti záleží – soud anebo noviny, zákon anebo odbory -, a stůj na její straně.“
Jako advokáti nemůžeme mlčet k přímým útokům na nezávislost institucí. Dokud bude v naší zemi možná ochrana proti svévolnému rozhodování soudů ve formě kontroly soudem nadřízeným, dokud bude možnost obrátit se na Nejvyšší a Ústavní soud a konečně dokud bude také možná ochrana jednotlivce prostřednictvím mezinárodních dohod a institucí jako je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, není žádný útok na nezávislost soudní moci akceptovatelný. Demokracii nepomáhá, naopak ji eroduje. Doufáme, že stát napříště žádný protiprávní nátlak na soudní proces neumožní. Nezávislost soudní moci musí být zachována.
Závěrem ještě jeden citát historika Snydera z výše uvedené knihy –
“Nejsme o nic moudřejší než Evropané 20. století, kterým se demokracie přímo před očima proměnila ve fašismus, nacismus či komunismus. Naše jediná výhoda tkví v tom, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit. A právě současnost k tomu dává vhodnou příležitost.“
Doufáme, že chyby dvacátého století nebudeme v tomto století opakovat.
